První den utrpení

První den utrpení

V uších hraje mi Tomáš Klus,
bože ta nuda je fakt hnus.
Sice z okna krásný výhled mám,
ale i tak sama tu usínám.
Jsem tu teprve první den
a já radši bych chtěla aby to byl jen sen.
Chtěla bych tě tu mít s sebou,
pak zvládla bych vše zadní levou.
Jenže ty jsi ode mě stovky mil,
nejradši bych si přeřezala pár svých žil.
Anglie je krásná, to každý ví,
však mě smutek užívání nedovolí.
Venku přestávají stékat kapky deště,
avšak mé oči chtějí plakat ještě.
Koukám z okna ven,
„tak sakra kdy už skončí ten zlý sen?“
Uvnitř mě něco jakoby se sevřelo,
smát se nemohu, mé tělo stále by brečelo.
Když odjížděla jsem, řekls „měj se krásně a piš básně.“
Báseň napsala jsem, ale tím to všechno hasne.
Krásné bude až tvé oči uvidím,
blahem se z toho na zadek posadím.
Zajímalo by mě kde jsem chytla tu depresivní náladu,
možná když jsem šla kolem toho tajemného hradu.
Už v uších zní mi BéVéBé,
však Mirek stále nejede.
Doufám, že až přijede,
mé srdce se na chvíli usměje.