mohyla z kamenů rozsýpá se
kdeže je doba jejích čistých linií
neotřesitelnosti v čase?
už cítí, jak kontury větrají
šedivý štěrk u cesty, z toho má strach
než nebýt oblázky pod starou pinií
radši se sama rozpadne v prach
ať vítr ho roznese po kraji