otřesy

Na dveře ťukám
nikdo tam
to přijmout odmítám
a tak čekám
trpělivě sedím
na tom velkém kameni
co skála dala
když si život vzala

na dveře ťukám
v černém šatu
a sudý počet do vázy
mi nezabrání
tak je rozházím
po tom místě smutku
rád

možná že uvadnou
a vítr roznese je plaše
a se vzpomínkou
na dny naše
plné štěstí byly
skálu rozzlobily

ťukám a nikdo neotvírá
přede mnou v zemi díra
a kolem hloučky překvapené
oči unavené