Beznadějní

Ve světě neznalém odpuštění,
není už světlo, nic tam není.
Ve světě plném nenávisti
už není tu, čím si býti jistý.

A tak soudící všechny, kromě sebe,
zjišťujem, že nás nějak zebe.
V tísnivé atmosféře pouze
na sebe mračíme se dlouze.

však kde není vůle, není klíče,
tam umí lid jen vztekle syčet
Odepsat druhé bez zeptání,
v promluvě vlastní pýcha brání…

… takový je svět dnešních lidí,
krom sebe málo koho vidí,
a mě se pak diví ukřivdění,
že raději mám zvířata a snění.