Lidská nenávist

01
Vytratili se mi vzpomínky
Nejsem si pravdou docela jist
Marně si vzpomínám
Je -li to pravda nebo jen sen
Zdá se mi sen
Krvavý sen to byl

02
Když už se mnou válka zkoncovala
Bojím se pravdy
A stále sním o krutosti války
Uvnitř duše začala mi řvát
A stále se bojím dalšího násilí

03
Cítím se jak němec
V ústech cítím krev
V hlavě mám stále pusto
V očích na mě číhá smrt
Lidé tu padli za svou čest
Stále lidstvo nepochopilo
Smysl slova čest

04
Rodiny řvou bolestí
Jen já sem v očích klidný
Svůj čas trávím s černou růží
A truchlím nad rakví sám
Já řvu bolestí
Kdy ta bolest a utrpení skončí!
A pravda vyjde na jevo
A lidé si začnou více vážit života než smrti

05
Když už je po válce a lidé se skoro vyvraždili
Tak začal jsem přemýšlet
Co je život zač
Mráz mi běhá po zádech
Ach bože vzbuď mě!!!
Ach bože nech mě hnít v pekle

06
Jdu sám po té cestě
Kterou tu prošlapala lidská krev
A nechutnost v nenávist sebe sama
Moje truchlící duše si vzpomíná
Na ten krvavý masakr