Anotace: ..
po vzoru drahých kovů
v zemi skryta
ve skalách
neprostupnosti stěn
vzpomínka
na jeden den
kdy poprvé se naše oči
na nízké dráze pohledů
v obyčejném ranní tichu
všem stranou beze svědků
střetly
ležel jsem jen pár kroků od tvých slov
a všude kolem plály ohně
a v nedoslechu nářky tiché
dětský pláč
snad lidská chyba za to mohla
zbloudilý starý slepý pták
nejprve pocit nekonečných pádů
pak náraz střepy vnitřní tlak
a bolest
bylas tak blízko světlé vlasy
pár slz a trochu zděšená
v ruce šátek s dětskou kresbou
šeptalas její jméno
a já ji spatřil jak tam sedí
na tváři úsměv nevinný
od sazí šaty rozcuchané vlasy
a vedle sponky rozepnuté
na nich lekníny
je to už dávno co se zázrak
proběhl naším životem
co nás dva spojil
ukul pouto
…….
daroval
26.09.2012 12:55:47 Lenka Krásnodvorská
Spojení lidských osudů na pozadí tragédie...působivý nápad. Líbí se mi "ležel jsem jen pár kroků od tvých slov".A malá holčička vzbuzuje něhu...jsem ráda, že přežila i se svými sponkami. Jsi vyjíměčně plodný autor a výbět Tvých témat nezná hranic...
26.09.2012 13:15:41 poeta
Někdy mě samotné téma tak vyděsí....
no ale hozená rukavice se musí zvednout.tentokrát mohu s klidem říct,že jsem to nezažil :))