přímočaře po sypkém písku mořských cest

 

myslel jsem

že se jen projdu noční ulicí

pomalým smutným

krokem

po kapsách drobné různých měn

a v tom triku

trochu byla zima

jenže to vnímej

když hlavou prolétá ti hejno hvězd

a ty nevíš kudy se k nim chodí

a jak se chytaj

když odkloní se z cest

 

potkávám nahodilé osudy

v šedých pláštích bez úsměvů

pár podpírá jich trocha štěstí

co zbyla v původním obalu

provázána minulostí

neptám se jdu si přímočaře

po sypkém písku mořských cest

ta píseň co tak jemně z dálky

 

chce mě svést

zatáhnout do zákoutí polospánku

prošacovat duši

až na kost zout a vysát morek z kostí

a proč

jen pro tu šanci

že možná ukrývám vzpomínky

na jednu jedinou chvíli štěstí

 

bylo to jako probuzení

z dlouhé nemoci

nade mnou tvář se sklání

šeptá slova

a v několika dotecích

v tom zjištění že žiju

úleva

 

poposedám na bílém okraji

provizorní římsy

nohy v prázdnu

beze strachu

pár očí v mezipatrech letů

jestřábím pohledem

a to co se smí

je pevně dáno na věžních hodinách

 

v každém úderu

přesýpacích snů

 

přáli si  abych slezl

až dolů k jejich nohám a tam se svíjel

v otáčivých ranách biče

 

ale já zůstal

naučím se létat ve spirálách

pozvolných pádech

do vzdušných kádí naliju se

a jejich záhony až slunce uráčí se vládnout

osvěžím

 

naposledy k tvým nohám

jako prach ,pár kapek deště

slepená stébla trav

a dřív než rozhodneš se

vzít mou víru zkrátka

ticho prostoupím

 

toho dne jsem pochopil

že náhody neexistují,že

co je dáno přijde v pravý čas

a pokud doufáš že to láska bude

když si za tím stojíš

to se počítá