Zastřelil jsem světlo
krvácí tmu
koupu se v ní
vím že neomládnu
to není můj sen
Rachotem v hrdle
smetu zaprášené ticho
sevřu svá kladiva
na mouchy
rozbiji tulácké úsměvy
na všech tvářích
co se mi míhají kolem
Díváš se mi do zad
cítím tvé chvění
ve svém těle
neptáš se
víš
že nedokážeš rozsvítit
Konec mě trochu zklamal svou přelogizovanou a přeraciovanou zátěží, ale obrat "zastřelil jsem světlo / krvácí tmu // koupu se v ní / vím že neomládnu // .." je víc než slibnej začátek- škoda tedy že pro zbytek textu je to až moc vysoká laťka. Na tip za mě ale určitě- jdeš správným směrem a máš to nějakým způsobem v sobě a to je hlavní.
19.10.2012 13:20:07 | Nikotin
Něčím mně velmi zaujala, i když nevím, jestli ji rozumím. No ale to asi není vždy smysl poezie. :-))
19.10.2012 10:34:54 | Lenka Krásnodvorská