Po lásce touživých básní,
žalem ulehlo na hrobech,
smíchy se svíjely v bázni
a psaly fejetony o lidech.
A v očích mrtvých květin,
ty básně teskly, zpívaly,
o dalších polích kapradin,
jenž těžké rýče zoraly.
Dnes budou básně pro nebe,
spát hvězdám v cípu
a měsíc bude podveden,
horečkou spícího pocitu.
Pěkné líbí...Těžké rýče a fejetony o lidech...tyhle dva rými jsem už někde četl se mi zdá...
20.10.2012 17:24:43 | Robin Marnolli