Lidické trauma

Stojím sám v lese u cesty
stojím a vnímam hluk
to asi dole na naměstí
prřkráčel vojenský pluk.

Pochod se šíril údolím
až k uším na mé hlavě
přes slunce přešel stín
nebezpečně a dravě.

Najednou ztichlo udolí
tma rozostřila klid
poručík vytáh pistoli
z náměstí ozval se křik.

Děti a ženy brečely
před ustím chladné hlavně
muži se k hrdinství neměli
sledujíc vojáky mravně.

Když byli všichni zajati
postavili je před pobledlou zeď
vojáci byli najati
učinit popravu teď.

Poručík zdvihl svou paži
s hlavni mířenou na Boha
strachem a bezmocí se baží
pod helmou ostříhán do hola

Jedíný výstřel odpálil jatka
kulky se rozlétly k cílům
děti své branila matka
kulka ji sebrala sílu.

Hroutí se, s výkřikem padá
kulky si nachází další cíl
na hrudi krev, děravá záda
i na dětský pláč pár kulek zbyl.

Ticho, jen dým a pach smrti
omítka s krvavým stigmatem
Nevinné duše, které trpí
spáleni válečným magmatem.