Západ slunce

Vidím ten oranžový pomeranč,

ovečky se o něj třou,

padá za obrovskou kapku,

zrcadlí se v mých očích.

Sedím u pěny bělostné,

sténá bolestí zoufalých,

šplouchá mi do chodidel,

a já trůchlím s ní.

Jenom vánek pohladí,

po mé dlani, po tváři,

a srdce zpívá s přílivem,

oči rozpouští se něhou.

Představy lítají z červánků,

dotýkají se oblých oblázků,

vlasy jim putují naproti,

je to scenérie...před smrtí.