Smutečně

Chmíříčka smutku protkaná decentním neštěstím,

projíždí, jako kulový blesk, tvým hedvábným tělem,

já jednou se na zlatým pegasovi láskou proletím,

a podám ti dlaň upřímné maličkosti směle.

Zlatavé vlásky, říkajíc víc než jakkákoliv kniha,

poletují mi kolem zničeného, ledového srdce,

a z vílých úst, zpívajících baladu, vyniká mlha,

po žalostném vypuštění oceánu oddychuji težce.

A přes svoji pesimistickou realitní kancelář,

věřím v zázračný den, plný kouzelných skřítků,

zatím uvězněni v mrazivém, nejistém žaláři,

s nadějí osvobození od ženy temných zítřků.