Svíčky na mém dortu hoří jako malý požár v lese.
Světlo a láska však mého srdce nedotkne se.
Prázdná komnata, ve kterém bubeník tluče dokola to svoje.
Má přání jsou jako otisk větru do závoje.
Tak prázdná, tak lehká a bez požehnání sudiček.
Krém se pozvolna roztéká teplem od svíček.
Z vosku jsou krápníky jako překážky na mé životní cestě.
Snila jsem o muži a o nevěstě.
Snila jsem o vztahu, svatbě a rodinném krbu.
Kdo mohl tušit, že tuhle lekci v určitém věku nedovedu?
Osmnáct odvál čas a dvacet osm už pryč taky letí.
Nemám přítele a taky jsem chtěla děti…
Svíčky dál melancholicky pouští stíny do mojí duše.
Tak naprázdno to srdce životem tluče…
Spousta lidí říká: „Nevím, kam chvátá“
Ale já už nechci, aby jediným mužem mého života byl táta…