ó c(b)ože

 

kolik mám ještě Pane

na své věno

našetřeno
životů

těch středně dlouhých bez bolesti
zbytečných ran
zklamání

 

naplň je porcí dětského křiku
touhou po dotyku

prý máš nadání
(na malé zázraky vzešlé z touhy)


bezedná náruč

                  Tvá

 

mě vítá stále
ale já váhám
překročit ten práh

ještě ne
slunce je vysoko a žár mu sluší
počítám stíny
v temnotách

kameny hladké po nich kloužu
krev na botách
(to já jsem vběhla pod rozjetou ... prosklenou hladinu doufání)

proč jsi mi dovolil poznat štěstí
teď ‘s mi ho vzal
nevaroval
nezvedáš příchozí
zmeškané se vrší
mohyla z pocitů .. co má zas k mrakům blíž

dojemná chvíle
marně volám

neslyšíš

 

mám klečet v prachu

ničit látku jemně tkanou

pro tvojí marnivost

víru nepoznanou   …… sliby neplníš

 

jsi tam někde

čeho se držíš

když ani slovo pouhé

 nedržíš……..

 

tak raději spadni

máš mé požehnání

 

 

až na dno pohrdání