Krajina tichá,remízky spící
schoulená toužím příkrýt se tmou,
ve snách být silnou,bojovnou lvicí
v arénu života jen silné zvou.
Vítězná trofej na dosah není,
krvavé šrámy po těle mám.
jen střípky slávy-je konec snění,
ta silná lvice-to vše je klam.
Být pírkem ptačím ve větru vlající,
svobodnou myšlenkou....jen tak si žít,
sněhovou vločkou,pomalu tající
své sny si střežit-nedát si vzít.
Nabídni dlaně,do nichž se vpiju,
v nich žízeň uhasím,uzamknu žal,
tam hledám pocit,že stále žiju
a opět silná mohu jít dál.
Jaro,když pohladí promrzlou zem...
daruje život,uslyší vzdech
děravé duše dotkne se polibkem
zanechá touhu vstát na mrtvých rtech...
Pěkně ti to píše...stále:-) je v tom smutek, ale i naděje
RM.
18.12.2012 23:20:00 | Robin Marnolli
ahoj,děkuji za hezká slova,obojí je ve mně,jen zatím ta naděje je slabší než ten smutek :-) brzy se to obrátí...věřím :-)
19.12.2012 23:44:06 | čertík