Polní lazaret

Anotace: Měl jsem živé vidění, v němž jsem se ocitl v týle, za bojištěm, za 1. světové války... *Věnováno Labuti

Sténání

nezměrná
bolest

přerývavé dechy

V LAZARETU.

Chroptění
kašel
žehrání.

Znavený
lapiduch
před stanem
odhodil
CIGARETU.

Nákladní vozy
přivážejí další
RANĚNÉ.

Jatka,

FÁČE

GÁZY

Oděvy

smáčené

KRVÍ,

v zákopech

rozeseté

ÚDY.

Každý

druhý

voják

je

životadárnou

tekutinou

zbrocen,

svou vlastní

nebo kamarádů.

A ti,

kdož jsou

čistí tak

jako

krátce potom,

co na svět

přišli,

přiškrceni

jsou nyní

OBVAZY,

hledí vzhůru

v naději

k vlhkému

PLÁTNU

stanu.

Kéž by bylo z Turína.

NENÍ...

zde klid

vznešenost

chrámů.

Namísto chorálů

sborový

křik,

zápach

a RUTINA.

Ti šťastnější,
co vracejí se
k životu

všímají si sester
životadárných
jejich

prstů

laskavého přístupu
ve všem tom
svinstvu

války

neobhajitelného

HNUSU.

Sestry jsou nadějí

poutem
s dobou

MÍRU.

Sestry jsou
průvodkyněmi

do nového života

zde na zemi.

Anebo

do života věčného

tam...

ve

VESMÍRU.