Smažka

Musím mít dávku!Pohled do zrcadla,
obličej šedivý,líčka děsně vpadlá.
Nemálo trávy,nějaké flašky,
v zrcadle civím do ksichtu smažky.

Pro chvíle extáze,pro chvíle blaha,
snažím se stvořit své duše vraha.
Je mi tak mizerně,že skoro brečím,
co chvíli u mísy tam v rohu klečím.

Musím jít do ulic,ulovit kafku,
který mi dopřeje mou ranní dávku.
Mnou vládne beznaděj,co cesta zpátky?
Nejde to,bohužel,ďábel chce splátky.

Večer se sejdeme zase všichni spolu,
pokoj se houpe,nahoru a dolů.
Co chvíli odejdem vzadu se milovat,
kdo může víc než rauš v životě dát?

Injekční stříkačka,barevná kola,
vzdálené výkřiky odněkud zdola.
Koloběh života,ztráta vědomí,
bude mě ráno zas hlodat svědomí?

Musím mít dávku!Pohled do zrcadla.
Pochybnost o žití se v mou mysl vkradla.