Je mi sněžení

Líbá mě a trhá na kusy,
dává mi kyslík i dusí,
někdy se žhavě milujeme,
zároveň smrtelně zraňujeme,
bojujeme na ostří nože,
plujeme po ledových krách,
šeptáme: skonči to Bože,
hledáme nálezy ve ztrátách
a nacházíme ztráty v nálezech,
kdysi ztracený dech
pro nevyřčená slova,
nacházíme znova
zapomenuté činy,
nesmazatelné chyby,
nesplněné sliby,
otázky,
proč už svět je jiný,
proč nikdy nic jak dřív není
a proč teď čekám,
v co mě bolest promění,
každý večer s tím usínám,
že ráno se vzbudím ve školce,
že podobám se zas té holce,
co stěhuje se do pohádky,
nechci žít tento dospělý život
a projíždět křižovatky,
mé srdce je barvoslepé,
místo krve smutek tepe
a láska už je vzdálená
a nevím,
jestli to, co bylo, ještě je,
nebo už není,
jsem zmatená,
je mi sněžení
a z vlasů padají krůpěje,
líbá mě a trhá na kusy
a v noci se mnou sní,
miluje a zraňuje,
pořád mě dusí

samota

a ty s ní…