vyčkávaní

zkouška
jedna dva sedm
kde jsi ??

čekám a už dávno o schoulení
všechno vím
o zapletení rukou
hlavě v dlaních

špatně spím
sny proklínám, proč jsou tak pěkné
a plné tebe
kroků po mém boku, doteků

je mi do breku a do smíchu
i pláč je nástroj, dýka ostrá
a kolem mne jen
samý kámen
chladným ránem duní

když na srdce mi dopadá

naším místům vracím kroky
stromům objetí
hladiny prosím
tvář tvou na vlnách
ať přinese mi proud

vždyť dojetím mi slova schází
naprázdno rty mé
od sebe se vzdálí
aby spojily se v obraz
jeden prosebný