Když se karta otočí
Tak krůpěje slz
Začnou padat z očí
City nás prostě otročí
Před půlrokem jsem to byl já
Kdo pohřbil všechny naděje
Teď se karta otočila
Nechuť ke všemu mě pohltila
Nemůžu spát, nemůžu se smát
Nechce se mi ani jíst
Nezbývá mi nic jiného
Než se samotou kostky hrát
Už asi není žádná naděje
Na masáš, usínání v objetí
Na líbání zad, prs a bradavek
Na jezení šlehačky z Tvého těla
Nespal všechny mosty
Člověk je někdy zbytečně ostrý
Po čase lituje a svědomí zpytuje
Po včerejšku víš
Jak moc rád bych se Tě dotýkal
Nikdy bych už od Tebe neutíkal
Ještě není všem dnům konec
Dokud hoří plamínek
Dá se rozfoukat v oheň
Vím bylo to ode mě hnusné
Ale chtěl bych odpuštění
Život bez tebe vlastně
Ani život není, jen trápení
Vrať se zpět...prosím
http://www.liter.cz/basne-laska-769734-cist
vlastně něco dost podobného
18.05.2013 22:59:00 | Jiná
co ti mám na to napsat?? i kdybych se ti tisíckrát omluvil, tak je to stejně málo.
18.05.2013 23:58:59 | JohnyD.
Moc pěkné,navíc tomu rozumím,mám čerstvou zkušenost.
Je jedno v jakém věku to prožíváš.Jako vzpomínka mi zbyla
báseň, kterou jsem tenkrát napsal jedním dechem.Čtu si ji
každý večer,jako terapii.Zítra ji sem písnu.
Děkuji.
18.05.2013 20:17:57 | Jozef Bojanovský
spíše já bych měl děkovat, za tu pochvalu;). jn, taky jsem tohle napsal jedním dechem. okys, zítra si ji přečtu:)
18.05.2013 22:15:07 | JohnyD.