Bláznovo snění

Včera ráno myška bílá
navštívila moje snění.
Vyděsila? Probudila?
Co s tím, když tak to není.

To myšlenka přišla k ránu,
zaťukala u mých vrat.
Já zprvu myslel: už jsem v pánu.
Však rozhlédnu se
a vidím
onu neodbytnou, v mé hlavě stát.

„Tak jsem tu“. Rozhlíží se.
„Mě se jen tak nezbavíš.
Svazovat mě smíchem. Pcha,
hlupáku, člověče, že se nestydíš.“

Jak slepý, který probudí se,
vidím tady její krásu stát,
křičím, pláču, ruce vzpínám.
Já jí a další co po ní přijdou
chci též znát.

Podívejte sestro milá,
Pacient se směje, křičí, pláče.
Dáme mu dnes sedativa.
Jeho vzdor a touha po životě
pod silou narkotik
v klidu přikurtován na posteli,
v bezvědomí zhasne.