Moudrá stařena

Moudrá stařena

Celý život skloněná,
nad vodou,
prohlíží si vlasy.
Stojí sama, přemítá,
kam zmizel
zbytek z její krásy.

Vlasy celé zelené,
snad od trávy
jí vánek jemně hladí.
Jak torzo duše zlomené
teď jakoby
všem vadí

Záda věčně ohnutá
jak má babička,
když pere.
Sten duše, jež je ukrytá
skrze kůru
na povrch se dere.

Kůži jež je vrásčitá
jen voda
s větrem schladí.
S nimi si zde povídá,
o trápení jiných,
se radí.

Často u ní sedávám
všechno zná
však mlčí
Jak ona ,tak i já jsem sám
čas kolem nás
vzpomínky ničí.

-Sheridan 2007-