Každý má na světě
nějakou polovinu
Hledáme se
navzájem
Trávíme životy
sami
Píšeme
básně
Křičíme
pláčeme jsme
smutni
A až jednou
najdou mou polovinu
identifikují její malé tetování
malé rozlomené srdce
na jejím oblém rozkládajícím se boku
Potom vstanu
uprostřed noci
a půjdu pro sklenici vody
Budu čekat
dokud se mi po tváři
neskutálí malá
slaná
slza
a
vrátím se
do postele
kde bude spát
cizí polovina
bez jediné rány
na duši
bez jediné jizvy
tetovací
jehlou
Aby se párkrát
v noci probudila
objala mě
a znovu
usla
.
píšu ti komentář, na důkaz, že jenom neberu .) jinak, je to těžký víš, kdyby byli všichni slepí, nikdo by vidět nechtěl... a lidi si myslí, každej do jednoho, že jsou výjmečný, přitom jaká je pravděpodobnost, že všechny věty, co kdy za život řekneš, už někdy neřekl někdo jinej, jsme tak malý, že si myslíme opak a zkoušíme to znova a znova a chováme se, že tak to má být, jeden den jsi sám, druhej den s někým, jakoby to mělo být do konce života, je to tak automatický, no a třetí den zas přijde jiná polovina a ty máš pocit, že lítáš... jestli to dává smysl?
08.12.2013 19:59:23 | Lagedama
dává... je to ale spíš otázka víry... až se ztratíš na aliajšce a tvé tělo bude k umření a bude tě chtít sežrat velký medvěd, co uděláš? zatím, co se třeseš zimou a krčíš se v koutku před obrovskýma drápama ? kdo nic nezkusí, nic nezíská...
PS: dává to smysl?
08.12.2013 20:07:28 | Favi
jo, nebo kdo nic neztratil, nic neměl
08.12.2013 20:22:20 | Lagedama
píšu ti komentář, na důkaz, že jenom neberu .) jinak, je to těžký víš, kdyby byli všichni slepí, nikdo by vidět nechtěl... a lidi si myslí, každej do jednoho, že jsou výjmečný, přitom jaká je pravděpodobnost, že všechny věty, co kdy za život řekneš, už někdy neřekl někdo jinej, jsme tak malý, že si myslíme opak a zkoušíme to znova a znova a chováme se, že tak to má být, jeden den jsi sám, druhej den s někým, jakoby to mělo být do konce života, je to tak automatický, no a třetí den zas přijde jiná polovina a ty máš pocit, že lítáš... jestli to dává smysl?
08.12.2013 19:57:09 | Lagedama
Ze sna bude po nocích samota
s příchutí smutně plynoucího života.
Tetovací jehla něčí kůže se nedotkla a nedotkne,
jen po ránu sama si v salonu povzdechne,
kdy lidé konečně pochopí,
že bolest spásu nepřináší.
Polovina k polovině a zase bez poloviny,
takže i já nadále usínám v zimě sama,
víra má se asi omezila na zlosyny,
jenže já už pro ně nechci být jen u nich sama doma.
07.12.2013 19:40:36 | Haviko