Holčička před zrcadlem

Anotace: Každý sní o tom, co nemá a chtěl by mít.

V temné  půdě bylo zrcadlo,

mělo dřevěný rám a bylo oválné,

před ním stála malá holčička,

dívala se na sebe a prohlížela se.

Její bílé šaty, sahající ke kolenům,

její bílé a tenké punčocháče,

její bílé, až lesklé balerínky,

celá jen svítila v té temné půdě.

Dívala se na sebe a líbilo se jí to,

líbily se jí ty šaty, punčocháče,

ty balerínky, i ta bílá čelenka,

která zdobila její blonďaté vlasy.

Holčička byla velice krásná,

sama ten půvab na sobě cítila,

usmívala se roztomile do zrcadla,

natáčela se, aby tu krásu viděla.

Najednou však ucítila chlad,

byla jí náhle nepříjemná zima,

cítila, jak je podlaha studená,

ani její dlouhé vlasy už ji nehřály.

Holčička stála před zrcadlem,

byla úplně nahatá a byla bosa,

byla to chudá ubohá holčička,

bez domova a vlastní rodiny...