Úchvatné ticho...
Neklamné známky ve sněhu,
zřetelné, hluboké,
jiskřící pěna
v krajině rozprostřená,
odlesky chladivého sametu
na malý okamžik poetu
podnítila...
Tolik schází,
nevinně bílá...
...ta tvář,
nevinně bílá,
se zalíbila,
poetovi,
A vločky ze sametu,
(já nevím, snad se pletu,)
jak ozdobou jsou pro cukroví.
Tak proč je někdo neuloví?
Úchvatné ticho,
vezme vlohy,
a lovec zbraní neodpoví,
nádherou v srdci uchvácen.
10.03.2014 23:48:21 | Robin Marnolli