Od dospělosti na odchodu

Útroby zteřelé
čím dál tím víc,
pocity všeliké
jenom ne ty vřelé,
přetvářka zdobí líc.
Svědomí udolává chtíč.
Od dospělosti
pozvolna opouštíme,
co nazýváno bývá světem,
těžko říct, zda jsme v nemilosti,
však máme možnost výběru,
zvolit si smíme,
neřešíme
zda zklameme něčí důvěru...

Vyměníme
víru za
nevěru?

Snad v temnotách
jednou neskončíme,
na hraně žiletky
dotančíme,
po všech zdánlivých jistotách
se v příštím životě
sotva poučíme...

Leč smíme!

Víme?

Netřeba vytěsňovat z mysli,
navzdory všemožným snahám
pravda o nás samých
v rozhodný okamžik
zjeví se nahá...

Ale my svět opustíme odění...

Nejsem si tím jist

proto váhám...