To se nemělo stát

Černý mrak nebe přikrývá,
slunce už nehřeje, přichází chlad.
Z plamínků radosti se ledová tma vlívá,
už se nesměje, to se nemělo stát.

Co jsem to udělal, jak moc ti ublížil,
tvojí dušičku jsem peklu přiblížil.
Chtěl jsem víc, než mohl jsem chtít,
rozum měl říct stop, nenechat v nás city žít.

A kolem srdce teď ostnatý drát,
najednou prázdno a beznaděj,
jak moc bych ti chtěl svou pomocnou ruku dát,
a z plamenů tě vynést živou ven.