Sami se sebou

Chvějí se mi rty a potí se mi ruce

A v krku mám sucho jako na poušti

Co teď? Co teď?! Ptám se svého srdce

a ono mlčí - málo odpouští

Kámen po kameni padaj na mě stíny

a já se bojím, že není úniku

Kamenovaná strachem si hlavu chráním

a srdce odkryté - hoří ze zvyku

A já vím, že píšu zase smutnou báseň, mami

Příště pro radu si přijdu za Tebou

Co ale dělat, když skutečně jsme sami ???

Jen SAMI, VĚČNĚ ... sami se sebou...