Den se zkracuje a symptomaticky
každým dnem čas se zrychluje notně
reakcí nepřiměřenou panicky
uvízlý v léčce vlčím překotně
hledaje smečku set alternativních
zvlčilých bytostí z hvězd, nech mě bejt
tím, čím chci být, z rodu ostentativních
výsměchů do očí, dál žentour, rejd
nejal mě kroužit, od orbit u Slunce
muž přes palubu jsem, pryč, z kola ven
neobejdu se jak sedlák u Chlumce
bez negativního píár, ámen
nestihneš dvakrát říct, když budu dále
než bylo předem dohodnuto, výt
na Měsíc můžeš nocí neustále
jé, jé, stín katedrál snít nech ho.. být
měsíc mi náhle ustlal..a já
v katedrále jeho šílených nápadů
usnula se smyčkou všech blázínků
neodejdu? božínku...
16.05.2014 19:38:04 | básněnka