Monolog s kamarádkou
Monolog s kamarádkou
Anotace: Z knihy Mé ženě, 2014
Půjčil jsem ti knihu
S Bohem, nebo bez Boha?
ne však proto,
aby sis s ním začala tykat...
Familierně...
řeklas: Jen pár stehů někam,
do vánoc jsem zpátky...
Páté vánoce už čekám
před božími vrátky.
Marně...
Když se holím u zrcadla
myšlenka se náhle vkradla:
Stojíš za mnou?
srdce tepe,
ale zrcadlo je slepé...
Škoda...
Vrať se!
Namaloval jsem ti obraz
podhorské večerní drama
našich kopců panorama...
Fakt!
To není žádný podraz...
Takový jsi vždycky chtěla,
ještě jsi ho neviděla ...
Přijď...
Jen pár stehů,
okamihů...
Vrať se – čekání mi zkrátit...
Nestojím sic o tu knihu,
ale přijdi mi ji vrátit!
Prosím....
Komentáře (17)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk11.09.2014 11:02:38 Barčík
Krásná.. smutná.. s citama.. Upřímnou soustrast. ST!
11.09.2014 11:36:42 aravara
Pozdě... je to deset let. V takovém případě je to bez citů dost neobvyklé - to by asi nebylo o čem psát. Děkuji
03.06.2014 12:12:22 hanele m.
vždycky se cítím divně, když se mi líbí popsané smutky, bolesti a trápení, ale pořád si myslím že z dokonalého pocitu štěstí málokdy vzniká dobrá poezie..
jen bych na konci to prosím zasunula
ale přijď mi ji, prosím, vrátit!
a nebo umázla ten vykřičník - moc křičí a seká (i když ho i tebe chápu)
11.09.2014 21:53:48 aravara
Haňulko - z koncepčních a z rytmických důvodů odmítám... ale tobě prudce děkuji.
03.06.2014 20:21:25 aravara
Haničko - vím, že tě vede nejniternější přesvědčení, ale nebudu to opravovat. Je to tak jak jsem to cítil. Není to totiž vyspekulovaná báseň, to je jen 10 let starý smutný příběh konce přátelství z vyšší moci. Eva byla původně kamarádka mé ženy, já se znal celkem dobře s jejím mužem a nakonec jsme se přátelili asi 15 let, dokud neodešel Jiří v září a Eva den před Štědrým dnem. Dodnes jsme to nestrávili, bo jsme ji ještě den předtím navštívili v nemocnici - byla čilá a veselá, optimistická. Nad ránem ji skolila plicní embolie (vmetky po operaci asi půl roku předtím)...
03.06.2014 20:24:14 hanele m.
to já ani extra nechtěla, abys to opravoval - to byl jen takový můj postřeh
jsou věci, co nepřebolí
03.06.2014 07:58:56 Jana M.
Vehnala mi slzy do očí, znám tohle čekání ...
03.06.2014 08:57:52 aravara
Janulko - děkan... to byla společná kámoška mé ženy a potom i moje, stejně jako její muž, Jiří, který zemřel o čtvrt roku dřív...
02.06.2014 20:23:09 uživatel smazán
Tady se Meluzína zamyslela,
a pak četla znova a znova,
až uviděla obraz muže,
který tiše skládá vnitřní slova,
za oknem vál vítr a zrcadlo prázdné,
tvář slzy neslyšné polykala.
ST a založeno v oblíbených.
