Anděl osudu

Anotace: V hořícím domě uprostřed pokoje leželo malé dítě. Křičící do prázdna zajaté plameny koukalo do očí anděla, který se vznesl na protest osudu do pokoje, jenž se rozpadal pod údery ohně, a odnesl to dítě do nebe nahoru, kde se postaral o jeho štěstí!

Zajaté to dítě, od kouře zbarvené

Přestává křičeti, usíná v náručí

V náručí anděla usíná znavené

S jistotou že anděl - mu bezpečí zaručí

S myšlenkou na matku, s pohledem na obraz

Zničený plamenem na stěně na doraz

Říká si, proč to tak - nelibě končí

Doufal že dnešní den - u matky skončí

Anděl ho odnáší, anděl ho zachránil

Plameny nesnáší, ve smrti zabránil

Osudu, který chtěl, okrást ho o dech

Chlapečka, který si - zoufale povzdech

Že matku už nespatří - aspoň ne živou

Slibuje, že bude, milovat silou

Jakou lze milovat, pouze svou maminku

Která zde umřela s rukou na miminku

Který je nyní zachráněn andělem

A dítě stalo se z miminka andělem!