Bez názvu

A najednou byl klid.
Už žádný řev a pláč,
ale proč nemělo už žít?
Teď je to navždy tříměsíční spáč.

Vždyť nechtěla mu ublížit,
jen se zbavit stresu,
chtěla ho jen utišit
v té chvíli plná vzteku.

Kámošky jdou pařit,
jdou si zase užívat.
Ona musí děcku vařit
a postýlku mu ustýlat.

Ale nedočká se žádného vděku,
stále jen ten samý křik,
neví, že je to kvůli nízkému věku,
jde vaničku naplnit.

Dítě roztomile zaplácá ručkama,
ale za chvíli zase křičí,
naposledy podívá se na svět dětskýma očkama,
a jeho hlavička pod vodou mizí.

Ještě chvíli se snaží dětskou silou bránit,
najednou přestává, jako když utne.
Je to přece jeho matka, měla ho chránit!
Teď se zdá, že má jen oči smutné.