Na okraji potopy

nevěděla jsem už kudy kam

ležel jsi vedle mě

opilá šancí na věčnost

jsem tě přibila na kříž

a sklonila hlavu k modlitbě

 

měla jsem málo víry, lásko

pořád se mi jí nedostává

nikdy jsem nehledala cestu do nebe

přece

jsem dostala, co jsem chtěla

a kdyby ses mě zeptal

tenkrát

řekla bych s francouzským akcentem

"Po nás ať přijde potopa"

 

teď stojím na jejím kraji

a je mi líto, že jsem nikdy neprosila 

 

miluji tě nazpátek všemi staletími

a miluji tě tisíc světelných let vpřed

ale jsem slabá

a jen co se protrhne první hráz

voda mě smete