Znamení
Znamení
Anotace: o velké bolesti...
Slunce nám vypálilo znamení,
které nesmyje se vodou, to mi věř!
Ve stínu lesa dvě srdce zmatený,
nevnímaly jak smáčel je déšť.
Noc nám pak vypálila znamení.
Podívej, stále ho v duši mám.
Ve stínech kopretin dvě srdce spojený,
nevnímaly, že usud je jim dávno dán.
Léto nám vypálilo znamení,
je horký a bolí jako ďas.
Ve stínech stromů dvě srdce zblázněný,
nevnímaly, že už uběh jejich čas.
Loučení nám pak vypálilo znamení,
nejhlubší ze všech, co doposud znám.
Ve stínech města nám naše srdce časem zkamení.
Já nezapomenu, vždyť jizvy pořád mám.
Komentáře (5)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk19.05.2007 12:37:00 Kozoroh 1
Prší!Nač jenom myslíš asi?
Stojíš tu v zadumání
mne snad nevnímáš ani...
Já v duchu Bohu dík svůj vzdal,
že s Tebou být tu mohu dál...
Myslím na to,jak mám Tě rád,
že dnes Ti nechci sbohem dát!
Tak něžně Tě teď objímám,
šumění deště nevnímám,
myslím na dnešní krásnou noc,
na to, jak miluji Tě moc!
Pak slunce zpoza mraků vyšlo,
a čeho bál jsem se,to přišlo!
Řekla jsi sbohem,měj se fajn!
A já jsem neměl ani šajn,
co na tohle bych moh' Ti říc,
tak řek jsem :"Ty též!"a nic víc...
Odkráčelas mi s úsměvem
a já tu náhle tak sám jsem!
I já mám bujnou fantazii a smutné vzpomínky...
01.02.2007 12:21:00 Ksíkos
Dobrá básnička, ale připadalo mi, že první tři sloky jsou odvozeninou nejlepší čtvrté sloky, která by pro krátkou báseň úplně stačila...
