00:00

Anotace: Opět trochu pochmurná báseň, tentokrát s kapkou naděje.

00:00
Ukazují hodiny ten depresivní čas
A já se cítím stejně
Není den
Ani noc
Něco mezi tím

Padesát devět vteřin
A bude konec
Tvář mi ozařuje
Lampička na čtení
V ruce mám knihu
Mokrou od slz

Na rukou skvrny od inkoustu
Každá značí něco jiného
Nejdřív povinnosti
A pak báseň
A nakonec shrnutí dne
Zapsané do rozpadlého deníku

Je půlnoc
Cítím to i bez hodin
Ten nepříjemný pocit
Zavrtaný do mých myšlenek
Když se rozum prolíná se srdcem
Jako vodové barvy
Co se rozpíjí do čiré vody

Na zemi zmuchlané papíry
Plné nápadů a snů
Ale i postavy v mých příbězích
Jsou založeny na nás dvou
Nakonec mě stejně omrzí
A skončí tam kde my

Město je obalené mlhou
Jako přikrývkou
Tváří se mile
Ale bodá mě chladnými drápy do kůže
Mohla bych zavřít okno
Ale vítr mi dodává pocit naděje

A možná je to jen pocit
Jenže i toho si musím vážit
Starat se o něj tak pečlivě
Aby nezemřel spolu se mnou
Přinejhorším ten pocit zapíšu
Třeba si na něj vzpomenou ti
Co mě najdou