Snědí s úsměvy

Měli bychom být vysmátí
a dost možná si i výskati,
ale vůbec tomu není tak!

„A vaše saka,vám posere pták!“

Z rádia Dejdar o život vříská..

Tak to tady prostě máme,
Řeklo by se - nejinak...

Ale chovám jiskru naděje,
to když za slunce na nebi
ozve se z amplionu
"Z věhlasného penzionu
ze zvaného svět
pana Hapky...

Život je poněkud
krátký...

Tak jako tehdy
i dnes zní naléhavě
Horáčkův text:

„A mě se po tvé vůni stýská
a mě se po tvé vůni stýská“

V podaní Vojty Dyka
mám jasněji v hlavě
i když pochybnost tiká...

Snažím se uprchnout z panelů
z desítek sídelních domů
míjí mě početné hloučky
sebevědomých Romů
do očí mi vnikají vločky
téměř v půli dubna...

Snědí čůrají jak psi
do sebemenších rohů
já se z toho všeho
nejspíš roznemohu...

Jenže bych marodil
dočista zadarmo,
vím, musím zápolit
když už jsem se narodil,
láti,bylo by nadarmo.

Snědí jsou si vědomí sebe,
jiní obyvatelé zdejší kotliny,
ve světovém žebříčku úsměvů
obsadily spodní část tabulky.

Nemáme úplný blahobyt,
ale leckde mají větší bídu
napište prosím:

„Paní učitelko, vemte si křídu"

"Že byť nežijí v blahobytu,
na špičce úsměvů v životě
jsou lidé z Jižní Ameriky"

Dost možná z Bolívie
Kolumbie nebo Peru

Ostravák máchne rukou:

„Je mi to fuk, na to seru!“


Já se schoulím pod peřinou

a opět se vnitřně useberu...