Má vzpomínko, křehká jako niť
kterou maminka kdysi látávala záplaty
tak křehce bolavá
ty nevíš ani jak chtěla bych
schoulit se opět do jejího klína
Možná bych dnes byla jiná
kdybych neztratila čím byla jsem
dítětem, andílkem jejího světa
Už odlétá nám čas, zas zůstáváme sami
a stíny padající jak pavučiny
mezi námi zůstala propast samoty
Maminko milá, já a ty, dva ostrovy
uprostřed moře času
Na maminku vzpomínky
jak oblázky, kamínky
kulaté a teplé v dlani
každým dnem mysl vzpomíná na ni.
Maminka neodejde
zůstane v nás vždy
až do posledního dechu.
ST.
Pěkná vzpomínka.
24.04.2015 21:14:55 | Paulín
Mezi ostrovy létají ptáci, mořem plavou ryby, lidé nezůstávají bez spojení, i když srdci a očím chybí. :O)
17.04.2015 17:32:18 | Tichá meluzína
Ano, a ti všichni roznášejí semínka naší lásky- jen mi už je neuvidíme?!
18.04.2015 07:45:53 | jiřička