Anotace: dozvuk smutku, odcházející slzy.. zachycen v moment u vody.. ..u vrby..aby člověk mohl dál…
zkormoucené záblesky
rozkolísané duše
maličké
jak hostesky
k nímž koník nedokluše
k čemu jsou
ty potlesky
šeříkových míst
i jarní deště rozkvetlé
když po nich
hořím říct
vrběnky vrběnky
dívenky u potoka
nevíte milé slyšenky
zdali ještě potkám
tu královnu všech večernic
tu vodu zčistajasna
vidíte malý já jsem princ
a ona příliš krásná
možná stále čeká
na modré orchideje
možná v jiskřičce kleká
v sukénce v níž se směje
povězte mi přesličky
i vy potoční citoplavci
jestli už má retíčky
ztichlé všemi časy
rozšeptejte rákosí
kde trylek ladí ženy
kde Luna zouvá střevíčky
a prosí rozechvěni
tam já tázal na kameni
pamatuješ..
přijdeš
já slyším štěkot lišek na houpačce měsíce ...
asi budu hosteska
a nebo princezna na osamělé planetě
a nebo koník ze skládacího klobouku neznámého kouzelníka
13.05.2015 21:33:25 | básněnka
....jemně půvabná až pohádková je Tvá báseň,originální přírodní lyrika,
Tvůj nezaměnitelný prstoklad a svým způsobem zvláštní,ale krásně.....Ji.
13.05.2015 19:46:52 | jitoush
moc děkuju..a ano,vrba mi taková přijde..právě tam teď večer zase uniknu z tohoto světa...
13.05.2015 18:55:17 | J's ..