Anotace: Občas bolí pochopit... Přesto vřele děkuji...
Pronikám jak vzduch do hlouby Tvých plic
a když mě vydechneš tak jsem zase nic
Jsem jen prachem co doma setřeš na skříni
rohožkou co otřeš o ní boty v předsíni
Šmouhou na Tvém srdci kterou nesmeješ
hostem v prázdném sále života co čeká až se usměješ
Kroužkem co brání po nebesích ve Tvém rozletu
řekni mi prosím jediné
Proč udělalas ze mě poetu...
Nádherná... Děkuji Ti:-)
nemám co dodat:-)..ST
18.06.2015 17:16:17 | Nikita44
Někdy slova nestačí... Děkuji Niki
18.06.2015 19:17:30 | ztracený 22
Cítím dnes zrovna tak.:'(
18.06.2015 16:02:19 | Malá mořská víla
Jsme na tom bohužel stejně vílo... Soucítím..
18.06.2015 19:14:44 | ztracený 22
Díky té, která je příčinou
Tvé verše se dobře čtou (ou) :)
18.06.2015 15:06:12 | MARKO
Vřele děkuji marko... Nemác co dodat, i Tvé básně se opírají o mé nitro...
18.06.2015 15:10:36 | ztracený 22
Tahle báseň se ti povedla moc. Pěkně jsi vystihl pocit, který asi občas potká každého.
18.06.2015 15:26:06 | MARKO