Méně než nic
Méně než nic
Anotace: Občas bolí pochopit... Přesto vřele děkuji...
Pronikám jak vzduch do hlouby Tvých plic
a když mě vydechneš tak jsem zase nic
Jsem jen prachem co doma setřeš na skříni
rohožkou co otřeš o ní boty v předsíni
Šmouhou na Tvém srdci kterou nesmeješ
hostem v prázdném sále života co čeká až se usměješ
Kroužkem co brání po nebesích ve Tvém rozletu
řekni mi prosím jediné
Proč udělalas ze mě poetu...
Autor ztracený 22, 18.06.2015
Přečteno 650x
Tipy 14
Poslední tipující: mkinka, Jeněcovevzduchukrásného, knihomolka, jitoush, Jort, Nikita44, Amonasr, Frr, Malá mořská víla, MARKO
Komentáře (7)
Komentujících (4)
Doporučit
TiskKomentáře
18.06.2015 15:06:12 MARKO
Díky té, která je příčinou
Tvé verše se dobře čtou (ou) :)
18.06.2015 15:10:36 ztracený 22
Vřele děkuji marko... Nemác co dodat, i Tvé básně se opírají o mé nitro...
18.06.2015 15:26:06 MARKO
Tahle báseň se ti povedla moc. Pěkně jsi vystihl pocit, který asi občas potká každého.