Reminiscence na Fusera

*

jsme jak dva cizinci

které nenaučili psát, číst,

koukat a všímat si

 

jako dva bez druhého,

jež mlčení vyvedlo vysoko nad realitu

tam, kde se začínáme bát

---

bez sebe jsme jako dva

co ztratili uzel i dotyk

ač nesešli s očí

 

dva jež opustila touha

analfabeti života

bez slov a pohledů

 

jen cár citu štípe do duší

ale už nikdy neslepí

a nakonec kdo ví?

---

možná už nežijeme

nejsme  totiž dva

ba ani jeden

 

totální torsa bez svých těl

na něž každý z nás dvou

zapomněl