Dlouhé minuty
po dešti...
Tak rád bych byl
při chuti,
pomýšlel na štěstí.
Mohu mu jít v ústrety
kolem vzrostlých thují?
Smím opomíjet viněty
likérů i slámových vín?
S pocity vlastních vin,
že svědomí nezpytuji
tak často jak bych měl...
Nejraději bych se neviděl.
Mou hruď hermelín
vskutku nikdy nezdobí,
v ústraní zběsile křepčím
v penzionu slovní zásoby,
kol pasu, pod kůží vatelín...
Dávno opustil jsem hřebčín
přesto chci být obklopený
svěžími kobylami.
Snažím se uniknout
sám nevím před čím?
Je to snad přečin?