zdoláme vrchol
zdoláme vrchol
miluješ toulat se krajinou
neznámé stezky
příkré svahy zrádné
strmá úbočí
tam oko nedohlédne
výkřik se tam ztratí
a pohled vyděšený
když se dolů řítím
nikdo nevidí
..,
chtěla mě vzít,
tam pozvala mě tenkrát
po dešti klouzalo černé kamení
a všechna znamení
že bych bát se měl
možná o život či o své kosti
snad můj instinkt oněměl
a ona do sytosti
pila si pohár mého překvapení
když jsem se ztrácel
ze zorného pole
a možná zastavil se
o kameny dole
nebýt té břízy ...
tak si tu visím
tam co ptáci hnízdí
a vše co mám je neplynoucí čas.
a velmi blízko do oblačných síní
zbylo z nás
jen torzo nenávisti
instantní pomsta v konečcích
prstů co doteků se zřekly...
a tak se pouštím
obloha modrá je
a sem tam mrak a páry křídel
a výkřik, ten poslední..už neslyším
Komentáře (6)
Komentujících (4)
Doporučit
TiskKomentáře
Otázka zní, kam se poděla láska?
02.11.2015 23:10:02 | básněnka
Instantní.. V prachu větru mizí..
02.11.2015 23:20:18 | čiči
....někdy je lepší se "pustit"....ne snad pro konec,ale právě pro
ten začátek.....Ji.
02.11.2015 20:55:39 | jitoush
Vždycky je šance že dopadl do měkkého (soba)
02.11.2015 20:59:21 | čiči
Nádhera. :O) Otázkou je, kdo vlastně letěl a kdo sletěl.....ST
02.11.2015 18:16:05 | Tichá meluzína
Je hezký psát, když je pro koho, je hezký padat když je pro koho...
02.11.2015 20:10:44 | čiči