Kurtizána

Kurtizána

Jsem sama, jak vlčí mák v poli.
Cítím, že zvolna uvadám.
Na staré tváři už jen stopy soli.
Prázdná jak bez obrazu rám.

Už nemám sílu z toho svého bláta
uplácat sochu, co je hodna zlata.
Já, co znala dotek králů,
pomalu steču do kanálu.