Anotace: možná často opakované téma.. -11.1.09 v rámci sledování vývoje (aneb jak to kdysi začalo s mým pseudobásněním) ju tu nechám...
Chce se mi brečet,
a nevím proč.
Kreslím samé smutné věci.
Chce se mi křičet,
a říkám si skoč.
Ten život za to nestál přeci.
Vítr rozfoukává mé obrázky,
padají dolů jak šedá křídla.
Proč mě trápí tyhle otázky?
Stojím na hraně střechy celá bílá.
Chce se mi brečet,
a nevím proč.
Kreslím samé smutné věci...
Odvaha mi utíká někam pryč,
nechává mě samotnou.
Držím dál v ruce klíč,
a čekám, čekám kdy se dveře otevřou.
...Chce se mi křičet,
a říkám si skoč.
Ten život za to nestál přeci.
Přes slzy nic nevidím,
nedokážu zvednout nohu.
Tiše všem šťastným lidem závidím,
a PADÁM!... do náruče bohů...
Chce se mi brečet,
a nevím proč.
Kreslím samé smutné věci.
Chce se mi křičet,
a říkám si skoč.
Ten život za to nestál přeci...
Myslím si, že přes text či písmo se nejsnáze odhalují zákoutí naší duše :) . Ale je to téměř půl roku. Věřím, že se ti chce brečet... štěstím ;) .
12.07.2007 19:35:00 | Targens
Z těch tří básniček je tahle nejlepší - refrén se tam hezky opakuje a veršíky jsou docela rytmické. Fakt hezké.
14.02.2007 17:10:00 | Daňýk
Přesně takovýhle pocit teď mám...přesně vím co ty slova znamenají...moc povedený a má to duši:-)
09.02.2007 21:09:00 | Veliký úsměv