Óda na (T)ticho
Óda na (T)ticho
Jako správný student píšu svou práci
s lahví v ruce
mé ovíněné zoufalství
třísním slzami z moderní doby a
necítím žádnou chuť
jen starý pokus o divadelní představení pro hluché
míjí své obrazy na zdech kolem jako když
dětem předvádíš hru stínů a pojí tě radost
nás pojí verše, které nikdy neuslyšíš
je to stejné, jako kdybys hledal úsměv na hořícím keři
Taky v noci zavíráš oči, když si chceš představovat
jak tančí vlastní platónie v obrazech s dešti a blesky
a když dáš tomu všechno, tak prý budeš
navždy pod okapem, šťastný
Komentáře (4)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk
tipík už jen pro tyhle verše
... nás pojí verše, které nikdy neuslyšíš
je to stejné, jako kdybys hledal úsměv na hořícím keři ...
přesně, to bych dnes mohla tesat:) Káplas´mi do noty*
24.04.2016 19:08:19 | Ragnell
Jsem ráda, že jsem kápla :-) Hořící keř se mi teď hodí na každém kroku.
17.05.2016 07:49:13 | Aaliyan
mám kamarádku, strašně pije a potom dělá, že se ničeho nebojí. a dost, řekli skřítci v její hlavě. nu a od těch dob stavějí lidé věže k nebesům a zvířata zavírají do plechových krabic od kávy. alespoň, že od toho léta už nemrzne.
24.04.2016 12:44:03 | CoT
