Květiny

Váza s vodou a v ní bolest.
Nožem se snažím zatlačit slzy…
…leč marně.
Tolik činů, co mi vadí.
Tolik kroků, co mě mrzí.
Květiny ledabyle položené,
protože ve váze je bolest.
Vzduch je nasáklý umíráním.
Srdce potichu zlomená.
A zármutek,
co opět dělá ramena.
Úsměv je špatný vtip.
Hvězdy teď pláčou.
Jak jsi to tehdy říkal?
Bez Tebe mi bude líp?
Naopak…
Krev mi teď ze znovuotevřené
rány divoce tryská.
Cítím Tě kolem sebe.
A tak moc…
tak šíleně moc se mi stýská.

Váza s vodou a v ní bolest
u obrovských dveří s klepadly.
A vedle květiny.
Co už dávno,
tak strašně dávno uvadly.