Z rana

Mesicni srpek zarizl se do tmy,
andele noci natahuji dlan,
berou mne s sebou do temnych koutu,
do svetla svetel chladnych ran.

Septaji temne, vim co to znamena,
sviraji pevne, mou dusi bez zabran.

Beze snu noci, v jejich moci,
spoutana okovy prazdne bezmoci,
hledam nadeji dalsiho rana,
snad prijde... z rana.