Něco...
Něco...
Šedivé ráno,
a hladina studeného čaje,
odráží ve svém kovovém lesku,
bledou zář kalného nebe.
Prochází bránou,
prochází a sonáta jí ke kroku hraje,
ladnému a plnému stesku,
který i mrazivé květy zebe.
Život utíká ve včerejším dni,
a snaží se proklouznout do našich duší,
někteří z nás jen marně sní,
a jejich srdce splašeně buší.
Karmínové slunce se halí do mraků,
a ona potají po okolí krouží,
v jejích očích je kapka náznaku,
toho, po čem ve skrytu duše touží...
a hladina studeného čaje,
odráží ve svém kovovém lesku,
bledou zář kalného nebe.
Prochází bránou,
prochází a sonáta jí ke kroku hraje,
ladnému a plnému stesku,
který i mrazivé květy zebe.
Život utíká ve včerejším dni,
a snaží se proklouznout do našich duší,
někteří z nás jen marně sní,
a jejich srdce splašeně buší.
Karmínové slunce se halí do mraků,
a ona potají po okolí krouží,
v jejích očích je kapka náznaku,
toho, po čem ve skrytu duše touží...
Komentáře (1)
Komentujících (1)
Doporučit
TiskKomentáře
Ani já nevim moc, co sem psát. Je to pro mě dost neurčité. Přesto to má sílu. Možná je to umocněný tím, že se dobře známe. Vzpomínky, minulost... Přece takové dost zmatené a nejasné - už ten název. Tak na mě působí. A na tebe...?
11.02.2007 19:00:00 | Darkspace