Matricaria chamomilla et in carcere

Přišel jsem na cestu, co má svou zeď
o ni spím opřený, na ni se dívám
pruhy mi nedali - jsem celý šedivý
a od slunce dělí mě ostnatý drát

zeď je mou zásobou letních kin

Tohle jsou mříže, od sebe dělí každého z nás
"Maminko, takhle mě přivezli,
měl jsem pouta a kožený pás
a na pár metrech mě nechali,

abych si rozprostřel svůj celý svět.

Mám se tu dobře a nejsem hladový
sedni si, maminko, prosím na můj klín
řekni mi, že mě máš ráda

Můžu ti napsat, ale nesmím to říct
jinak by dopis můj k tobě neposlali

Sedím tu sám, ale zítra prý přijde nový
po dlouhé chodbě nám stíny v noci běhají
maminko, já se zde bojívám,
přesto jak velký jsem tvůj syn."