Hákem

Drsnokrutá realita

nedávno mě hákem vzala

ze života poklidného

rázně mě vypakovala

Za flígr mě zčerstva chytla

vykopla mě ze dveří

nesmíš domů - křikla za mnou -

dříve, než se zešeří!

Múze kufřík spakovala

k tomu lístek na vlak dala

ani slzu nezamáčkla

jen jí spěšně zamávala

Však nad jinou oči pláčou

nad bytostí předobrou

jejíž život náhle skončil

jež odešla nadobro

Dneska jako samozřejmost

Měsíc bílý, hvězdy jasné

zítra třeba ve vteřině

hvězdy zajdou, Měsíc zhasne

Dneska ještě nad hlavami

oslnivě Slunce září

zítra dáma s kosou v černém

vede si tě ku oltáři...